trouba kikloun









U zpovědi

Přijde muž ke zpovědi a říká farářovi:
„Pane farář, zmlátil jsem tchýni.“
„Dobře, dobře synu, nejdříve hříchy, dobré skutky až potom.“




Redaktor se zeptal indiánského náčelníka Dva tesáky:
„Už 90 let žijete a pozorujete bělochy, jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali? Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?“
„Když bílí muži přijít, indiáni být vládci země, žádná daně, žádná dluhy. Buvolů hodně, bobrů hodně, voda čistá... Ženy dělat všechna práce. Šaman zadarmo.
Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat, pak celou noc šukat."
Potom se náčelník trpce pousmál.
„Bílý muž dost kretén, aby myslet, že může takový systém vylepšit.“




Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“
Muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít!“
Soudce: „Vždyť to, co nám právě teď říkáte, vám ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudil, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Poté se muž rozpovídal…
„Odehrálo se to následovně: Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové. Já říkám: Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové. Ne, říká moje žena, pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy. Já říkám: To je pigment. Ne, říká moje žena, pigment je to, na co psali staří Římané. Já říkám: To je pergamen. Ne, říká moje žena, pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí… Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.
Miláčku, koukni, co zde stojí!
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15. Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV. Ne, říká moje žena, to musíš překládat doslovně: La Marquise – slunečník, Pompadour – kabelka, la Maitresse – učitelka, Louis XV – pasák 15. (pozn.: franc. Lése čti Luis, značí přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.
Já říkám: Ty myslíš lektora. Ne, říká moje žena, lektor byl antický řecký hrdina. Já říkám: To byl Hektor a ten byl z Tróje. Ne, říká moje žena, Hektor je plošná míra. Já říkám: To je hektar. Ne, říká moje žena, hektar je nápoj bohů. Já říkám: To je nektar. Ne, říká moje žena, Nektar je řeka v jižním Německu. Já říkám: To je Neckar. Moje žena: Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo. Já říkám: To se jmenuje duet. Ne, říká moje žena, duet je, když mají dva muži souboj se šavlí. Já říkám: To je duel. Ne, říká moje žena, duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak.
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil…“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora…“




Lesní vůňa
Tetina Mánková šúkajú se smetákem po kuchyni, a jak tak šúkajú, tak si userú, až okna zařinčály. A v téj chvíli vidijú, jak otevírá branku stará Frgálka, největší drbna v dědině.
„Panenkomárjahostýnská!“ leknú sa tetina, „pomluví ňa u ludí, že mám v baráku smrad. Co včíl?“ A vzpomenú si, že snacha má v izbě v almaře ten jakýsi spréj. Lesní vůně je na něm napsané. Tož rychlo. Pořádně vysprejovali kuchyň a Frgálka otvírá dveři. A tož plkajú a klábosijú, ale Frgálka furt potahuje nosem, až na konec praví: „Víš, Jožina, máš tu jakýsi divný čuch.“ V tetince to hrkne a uzkostlivo sa ptajú: „A jaký?“ Frgálka znova potáhne nosem a pak to z ní vyleze: „No jak bych ti to řekla. No ..., jak dyby sa negdo vysrál v lesi!“




Sedí chlapeček u žumpy a usedavě pláče. Jde okolo policista a říká: „Proč pláčeš chlapečku?“ „Spadla mi do žumpy matka!“ Policista se svleče a skočí do žumpy, potápí se, hrabe, nechce to vzdát, ale když už mu hovna lezou úplně všude, vzdá to, vyleze ven a se zármutkem chlapečkovi řekne, že je mu líto, ale že jeho matku nenašel. Chlapeček smutně odpoví: „Tak to mi je ten šroubek na hovno.“



Nymfomanka ve velké krizi jde po ulici. Má obrovskou chuť na sex. Klepe na nějaké dveře, ale nikdo neotevře a nikde nikoho nepotká. Potom uvidí kostel a vejde do něj. Není tam nikdo krom kněze. „Co si přeješ, dcero?“ ptá se farář. „Tebe, vem si mě!“ „Prosím?“ ptá se otec. „Chci to a už to nevydržím!!!“ „Ale dcero, jsi v domě božím!!“ „To je mi jedno, chci, abys se mnou souložil, hned!“ „Ale já nemohu! Jsem kněz!!!“ Dívka se svlékne a lehne si na oltář. Má nádherné tělo a kněz neví, co dělat, už to nemůže vydržet, poleje ho horko, pokřižuje se a ptá se Ježíše: „Pane, co mám dělat?“ A Ježíš odpoví: „Sundej mě z kříže, ty debile, sundej mě z kříže!!!!“



Rabín do své synagogy a farář do svého kostela jezdí na kole, často se potkávají a přátelsky zdraví.
Jednoho dne rabín vidí, že farář jde pěšky. -Porouchalo se vám kolo?- ptá se.
Ne, ukradli mi je.
Za týden už ale znovu jede na svém kole.
-Jak jste je našel?- vyptává se rabín.
-Měl jsem podezření na jednoho mladíka ze své farnosti. Věnoval jsem tedy své kázání božímu přikázání Nepokradeš a celou dobu se přitom na něj díval. A on se mi pak při zpovědi přiznal.
Za nějakou dobu šel pěšky do synagogy rabín a rovněž si postěžoval, že mu asi někdo ukradl kolo.
-Udělejte to jako já,- radil mu farář.
Za pár dní už spatřil rabína opět na kole a zajímal se, zda jeho metoda byla úspěšná.
-Trochu jinak, než si myslíte,- odvětil rabín. -Začal jsem při svém kázání připomínat celé desatero, a když jsem došel k příkazu Nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.




Žid, který choval slepice, přiběhl k rabínovi.
-Rebe, pomoz! Chcíplo mi najednou deset slepic.
-Čím je krmíš?
-Žitem.
-Tak jim dávej ječmen.
Za dva dny je chovatel u rabína znovu.
-Ajvaj, uhynulo dalších deset slepic!
-Co jim dáváš pít?
-Studenou vodu.
-To nejde, musíš jim ji ohřívat.
Druhý den je tu nešťastník znovu.
-Už mi zbývá jen pět slípek, co mám dělat?
-Odkud bereš vodu?
-Ze své studně.
-Tak je asi špatná. Ber ji z oobecní studně.
Ještě ten večer přijde slepičář úplně zlomený.
-Rebe, tak už nemám ani jednu slípku.
-Ajaj, to je škoda!- běduje rabín. -A já měl pro tebe ještě tolik skvělých rad.




K rabínovi přijde na radu ustaraná matka: -Rabi, můj prvorozený má hrozný průjem, co mám dělat?-
-Jdi v pokoji domů a odříkávej žalmy.
Za týden přijde žena znovu, že druhé dítě má urputnou zácpu.
-Jdi domů a odříkávej žalmy,- dostane stejnou radu.
-Ale rabi, nespletl jste se? Žalmy přece stavějí!




Ježíšek
K jesličkám do Betléma přicházejí tři králové. Ten největší se praští o trám, chytne se za hlavu a vykřikne: -Ježíši Kriste!
Panna Maria se podívá na Josefa a řekne: -Vidíš, to by bylo hezký jméno pro našeho malýho. A ty pořád: Hugo! Hugo!